Chodci se musí vybavit reflexními doplňky nejen za tmy, ale vždy za snížené viditelnosti!

Chodci se musí vybavit reflexními doplňky nejen za tmy, ale vždy za snížené viditelnosti!

Reflexní pásky a další reflexní doplňky již nejsou pouze doplňkem pro chodce mimo obec sloužící k většímu pocitu bezpečí, nýbrž zákonnou povinností. Na konci února 2016 se Česká republika zařadila mezi země, ve kterých pro chodce platí povinnost nosit za snížené viditelnosti vhodné reflexní doplňky. Stanovil to zbrusu nový odstavec č. 9 paragrafu 53 zákona o silničním provozu: “Pohybuje-li se chodec mimo obec za snížené viditelnosti po krajnici nebo po okraji vozovky v místě, které není osvětleno veřejným osvětlením, je povinen mít na sobě prvky z retroreflexního materiálu umístěné tak, aby byly viditelné pro ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.

 

Používat reflexní doplňky jen za tmy nepostačí

Reflexní prvky tedy chodci musí používat za snížené viditelnosti, nejenom za tmy. Odstavec ff) paragrafu 2 výše uvedeného zákona definuje sníženou viditelnost jako situaci, kdy účastníci provozu na pozemních komunikacích dostatečně zřetelně nerozeznají jiná vozidla, osoby, zvířata nebo předměty na pozemní komunikaci, například od soumraku do svítání, za mlhy, sněžení, hustého deště nebo v tunelu“. Chodci tedy musí pamatovat na své zviditelnění za využití reflexních prvků i za soumraku či svítání, dokonce i za dne v případě mlhy či hustého deště.


Jak se správně zviditelnit

Není stanoveno, jak přesně má reflexní doplněk vypadat a kde má být umístěn. Je však třeba pamatovat na jeho dostatečnou plochu a bezproblémovou viditelnost ideálně ze všech stran. Je proto daleko lepší disponovat více reflexními prvky než jen jedním páskem či přívěskem. Za minimum je třeba považovat rozměry kvalitního reflexního pásku, ten je třeba umístit nad zápěstí, případně i nad kotník na straně přivrácené ke středu vozovky. Za snížené viditelnosti totiž řidiči nejlépe vnímají chodce s reflexními doplňky umístěnými na pohyblivých částech těla – ideálně právě nad zápěstím a nad kotníkem. Na pohybující se světélkující body reagují zhruba 3x dříve než na reflexní plošky staticky umístěné na trupu. Používat je možno i kvalitní reflexní přívěsky. Měly by být umístěny na straně ke středu vozovky a současně musí být viditelné pro řidiče přijíždějící nejen k čelu, ale i k zádům chodce.


Pozor na bílé reflexní pásky – snadno splynou s bílou čárou u krajnice

Nejednou se můžeme setkat s reflexními páskami v bílé barvě. Je zde ovšem úskalí, že chodec – ač řádně označen - nebude řidičem včas rozpoznán, neboť postava jdoucí po krajnici může snadno splynout s bílým vodorovným dopravním značením, svou roli sehrává i bílá barva veřejného osvětlení či světlometů protijedoucích vozidel. Důležitá je totiž nejen viditelnost chodce, ale i jeho kontrast vůči okolí, kde se pohybuje. Zahraniční experti se proto shodují na tom, že za nejlepší barvy reflexních doplňků lze považovat červenou, červenooranžovou a oranžovou, v úvahu připadá i zářivě žlutá, případně se zelenkavým odstínem.

 

Řidič jedoucí za mlhy s rozsvícenými potkávacími světly spatří chodce na vzdálenost max. 50 metrů, chodce s reflexními prvky na 100 až 150 m

Řidič jedoucí za mlhy s rozsvícenými potkávacími světly spatří chodce na vzdálenost max. 50 metrů, chodce s reflexními prvky na 100 až 150 m

 

Zahraniční zkušenost varuje – zdaleka ne všichni chodci se předpisově zviditelní!

Například v Estonsku byla pro chodce povinnost používat vhodné reflexní prvky při chůzi mimo obec zavedena již v roce 1993, od roku 2011 je jejich používání povinné i v obci. Nicméně ještě v roce 2002 používalo reflexy jen 38 procent chodců. V roce 2011 byla situace znatelně lepší, to bylo označeno již 73 %, a o dva roky později 79 % dospělých chodců (děti pak až v 90 - 95 %). Ne vždy tedy chodci pamatují na svou povinnost řádně se označit za snížené viditelnosti.

Na to by měl pamatovat každý řidič. Zkrátka zdaleka ne každý chodec bude za zhoršené viditelnosti dbát na svou bezpečnost. Vždy tak musí přizpůsobit rychlost jízdy vzdálenosti, na kterou má rozhled. Finští odborníci došli k závěru, že řidič jedoucí s rozsvícenými potkávacími světly spatří chodce na vzdálenost max. 50 metrů, chodce s reflexními prvky na 100 až 150 m. Při rozsvícených dálkových světlech může chodce vidět maximálně na 100 m, chodce s reflexy až na 300 metrů. Rozdíly jsou markantní. Je tedy třeba pamatovat na nutnost snížit rychlost jízdy při přepnutí z dálkových světel na potkávací. Jízda za zhoršené viditelnosti na hranici povoleného rychlostního limitu tak zdaleka nebude tím správným a bezpečným řešením.


Neviditelnost se může chodci citelně prodražit

Chodcům, kteří nedodrží novou povinnost, hrozí bloková pokuta ve výši až 2 000 korun. Chodci by ale měli pamatovat na to, že se vystavují nejen hrozbě finančního postihu, ale případně také možné povinnosti uhradit část léčebných či dalších nákladů vzniklých v souvislosti s dopravní nehodou. Jaká bude praxe, to ukáže blízká budoucnost.