Opěrkové trauma pohledem odborníka

Opěrkové trauma pohledem odborníka
Rozhovor s předním českým odborníkem Alešem Hahnem
 
Desetisíce Čechů zřejmě trpí „opěrkovým syndromem“
Poruchy spánku, závrať, ušní šelesty i dvojité vidění – takové jsou následky autonehody, při které náraz vozu pasažérovi esovitě švihne krční páteří. Třebaže jde o regulérní nemoc a česko-izraelský fyzik vyvinul diagnostický přístroj na její odhalení, mnozí neurologové „opěrkový syndrom“ (také „bičový syndrom“ nebo whiplash trauma) bagatelizují. Přitom jen v Česku jím zřejmě trpí desítky tisíc lidí. Doc. MUDr. ALEŠ HAHN, CSc., dlouholetý přednosta ORL kliniky FN Královské Vinohrady a vedoucí lékař Tinnitus Centrum Praha, vysvětluje, jak oddálená forma záludné nemoci poškozuje prodlouženou míchu a jak tomu předejít. Ať už vás potká v autě, na bruslích, při hokeji nebo na pouti.
 
Jakou máte opěrku v autě?
Jenom pasivní, ale některé japonské a německé automobilky, nebo třeba Volvo, už vyvinuly opěrky aktivní, které v momentě, kdy by mohlo dojít k whiplashi, vystřelí a hlavu při nehodě fixují. To škubnutí do předklonu a záklonu, při němž dochází k nepřiměřenému natažení krční páteře, je tím minimalizováno.
 
Opěrkovému syndromu se věnujete víc než 10 let. Můžete vysvětlit, čím je nebezpečný?
Především je s ním spojeno 50 až 60 procent automobilových nehod. Když pomineme fraktury, které jsou záležitostí pro traumatology, tak asi polovina postižených je bez zjevných příznaků. Neurolog ani vyšetření na CT a magnetické rezonanci nic nenajdou. Jenže třeba za tři čtvrtě roku začne ten člověk zvracet, má ušní šelest, bolesti hlavy, končetin, poruchy hybnosti, dvojité vidění, poruchy sexu, poruchy spánku, poruchy řeči i polykání. A to přesto, že při té autonehodě šlo třeba jen o menší náraz v rychlosti 20 nebo 30 km/h.
 
A co tedy tomu člověku je?
Jde o to, že ve fázi, kdy tam takzvaně „nic není“, došlo při škubnutí páteře k mikroskopickým změnám v oblasti prodloužené míchy, které když se nerozeznají včas, tak zvolna postupují. V oblasti centrálního nervového systému, především v prodloužené a krční míše, vznikne glioza, což je méněcenná tkáň, která zaplní mikrotrhlinky. A způsobuje problémy, protože postižená oblast je vlastně křižovatka smyslů – prochází tudy nervová vlákna systémů zrakového, sluchového, rovnovážného, systému citlivosti, jsou tam i nervová vlákna ovlivňující pohyblivost končetin. A když tam nastanou změny, je zle. Potom je z člověka invalida. Ke mně jezdí i pacienti na vozíku.
 
Jaké další problémy opěrkový syndrom signalizují?
Ke mně chodí lidé, kteří mají problémy třeba v paži s mravenčením. To samé v dolních končetinách. A také mívají migrény. A co je alarmující, počet těchto dopravních nehod má vzestupnou tendenci a v rámci Evropské unie představuje jejich pojistné plnění už miliardy eur ročně. Západní Evropa i USA už na to mají vypracované postupy. Kdo je po dopravní nehodě, jde nejen na CT a magnetickou rezonanci, ale i na funkční vyšetření – a pokud je tam problém, je třeba zahájit profylaxi (série činností a praktických opatření, které mají onemocnění zabránit, pozn. red.).
 
A když se to podcení?
Ta oddálená forma opěrkového traumatu je velice závažná a rok nebo dva roky po nehodě už s ní mnoho nenadělám. Když ale pacienta včas vyšetřím, na což používáme tetrax plošinu (počítačová plošina – diagnostický přístroj, s jehož pomocí lze detailně objasnit poruchy stability a rovnováhy pacienta a který i bezpečně odhalí simulanta, pozn. red.), tak jsou tam nepatrné odchylky vidět, a vy těm postiženým dáte cílenou rehabilitaci. Čili žádné natahování, pouze Schanzův krční límec první dva až čtyři týdny a potom rehabilitaci, aby se změny nezafixovaly, protože jakmile dojde ke svalovým spasmům (bolest přecházející ve svalové křeče, pozn. red.), tak to je cesta do pekel. Naoordinuju k tomu fytoterapii (léčbu pomocí rostlin), to znamená gingko bilobu (jinan dvoulaločný) v megadávkách, a barvínek, který obsahuje cavinton (látka, která mj. rozšiřuje cévy mozku a zlepšuje průtok krve, pozn. red.). A pak je šance, že se ta oddálená forma whiplashe vůbec nevyvine, nebo se vyvine v přijatelných dimenzích.
 
Někteří lékaři ale tenhle syndrom vůbec neuznávají.
Ta diagnóza má podle mezinárodní klasifikace nemocí číslo S134 a její přesný název je Podvrtnutí a natažení krční páteře. Znám desítky pacientů, z nichž jsou kvůli tomu invalidé. Jsou to třeba čtyřicátníci, ale mají evidentní problémy s páteří, rukou i nohama. Přesto z nich mnozí lékaři dělají simulanty a argumentují tím, že jim udělali rezonanci páteře, že nemají nic zlomeného a mají normální neurologický nález, a tam „přece nic není“. Kvalita života u takto postižených lidí je zásadním způsobem limitovaná a lékaři jim to nevěří, je to skutečné tragická situace. Za deset let, kdy se tomu věnuji, jsem pacientů, kteří byli postiženi opěrkovým syndromem, poznal tisíce. A mám i jednoho, kterému se to už zhoršilo natolik, že není schopen stát. Pobírá, myslím, důchod na nějakou neurologickou poruchu, ale jeho diagnóza byla jasná – potíže se nastartovaly rok po dopravní nehodě. Když uděláme vyšetření na počítačové plošině, tak to posudkáři nebo lidé, kteří rozhodují, jestli pacient bude nebo nebude finančně odškodněn, často bagatelizují. Kolikrát postiženým říkají, že mají být rádi, že nemají nic zlomeného.
 
Když člověk nabourá třeba v Německu, dostane tam z hlediska hrozby opěrkového syndromu nějaké lepší vyšetření?
Klasicky jako u nás absolvuje magnetickou rezonanci, cétéčko a tak dále, ale mají pojišťovny, které nabízejí sofistikované vyšetření na tetrax plošině. Tím pádem se můžou odkrýt změny, které nejsou klasickými zobrazovacími metodami zjistitelné a které se začnou projevovat třeba až za půl roku.
 
Britské pojišťovny uvádějí, že si lidé na internetu vyhledají popisy symptomů a pak je můžou i předstírat. Opravdu tenhle přístroj dokáže syndrom bezpečně rozpoznat?
Ano. Na tetraxu se vyšetřuje osm různých poloh, jasným ukazatelem pro whiplash jsou dvě: když máte zavřené oči a zakloněnou hlavu, a když navíc stojíte na molitanové podložce. (Pacient při vyšetření stojí chodidly na čtyřech senzorech plošiny a počítač, laicky řečeno, měří jeho napětí a balancování, pozn. red.). V takové poloze máte uzavřené vstupy pro rovnováhu – nevidíte, necítíte nohy a páteř máte v záklonu. A to jsou právě polohy, ve kterých postižení takzvaně ujíždějí, to znamená, že mají zvýšené kolísání a problémy s udržením rovnováhy. Když jsem o whiplashi mluvil v televizi nebo rozhlase, tak si lidé s různými podobnými bolestmi uvědomili, že měli před lety dopravní nehodu, a přišli si to na kliniku ověřit. Těch pravých byla zhruba čtvrtina.
 
Jak takové pacienty pak léčíte?
Dávám jim neurotropní léky (podporující činnost nervového systému, pozn. red.), gingko bilobu a hodně důležitá je rehabilitace. Teď mám zrovna pětadvacetiletého pacienta, který se v autě projel po střeše. Naštěstí neměl nic zlomeného, ale právě proto skončil u mě. Obecně se doporučuje rehabilitace, to znamená fyzio- terapeutické ošetření páteře od hlavy až po pánev. Taková masáž by měla trvat aspoň tři čtvrtě hodiny a nejlépe dva až třikrát týdně.
Dalo by se následkům té oddálené formy whiplashe předejít?
Když jsme o tom jednali s pojišťovnami, tak z toho vyplynulo, že těch vyšetřovacích tetrax plošin by mělo být v republice aspoň deset. Tehdy se o to zajímala i Asociace českých pojišťoven, ale nadšení trochu ochablo, protože zřejmě existovaly obavy, že by si hodně lidí najednou vzpomnělo, že před třemi čtyřmi roky havarovali, a požadovali by odškodné. Pojišťovny by zřejmě uvítaly, kdyby mohly nabídnout jako bonus, že se lidé nechají vyšetřit například do čtyřech týdnů po autonehodě. Na druhou stranu se ale možná obávají, že by se jim to jako bumerang vrátilo v podobě pojistné povinnosti. To na jednu stranu chápu, ale například v Německu už na to systém vypracovaný mají, a tam tohle vyšetřují zcela rutinně. Navíc úrazy bičového (opěrkového) syndromu nevznikají jen při autonehodách, ale i třeba při haváriích na motorce, při pádu na kolečkových bruslích nebo v ledním hokeji při nárazech na mantinel. I srážky pouťových autíček jsou v tomhle nebezpečné.
 
Je možné, aby člověk hned po nehodě zjistil nějak sám, že došlo k narušení míchy?
Ne, to nejde. Ale aniž bych přeháněl, já jsem leccos schopen poznat i bez tetraxu. Když s lidmi zamanipuluju, zjistím třeba poruchu sledování očí. Jak jim zatočím hlavou, tak oči mají sledovat pohyby hlavy kontinuálně bez záškubů. Ale lidi po opěrkovém traumatu toho velice často nejsou schopní.
Ten přístroj tetrax je prý tak trochu český vynález...
Před nějakými pětadvaceti lety s ním přišel český fyzik židovského původu, pan profesor Kohen Raz, který už ve 30. letech odešel do Tel Avivu. V Evropě je asi padesát jeho přístrojů, v
Česku máme zatím dva. Tetraxy zkoumají všeobecně poruchy rovnováhy, měří se s nimi úspěšnost některých ortopedických operací, vyšetřují se vojenští piloti kvůli skrytým indispozicím rovnováhy, kdy by mohli selhat v extrémních podmínkách. A jelikož na rovnováze spolupracuje zrak, mozek, páteř a vnitřní ucho, tetrax pozná, kde jsou frekvence typické pro jednotlivé segmenty rovnovážného ústrojí sníženy či naopak zvýšeny. Když je v nějakém místě snížená frekvence, znamená to, že tam je i snížená funkce, a etrémně citlivý přístroj odkryje poruchu, která se ještě neprojevila. Mám doktorandku, která jeho pomocí sleduje desítky pacientů, kteří mají poruchy sluchu, a přitom ještě necítí poruchy rovnováhy. Dílčí výsledky ukazují, že skryté poruchy existují.
 
Co z toho vyplývá?
Že když máte náhlou poruchu sluchu, tak byste neměl řídit auto nebo se věnovat třeba horolezectví. A platí to u všech činností, kde jsou zvýšené nároky na rovnováhu, jako například potápění, létání či jízda na kole.
Při škubnutí krční páteře dochází k mikroskopickým změnám v oblasti prodloužené míchy. Už při rychlosti 20 km/h si tak můžete poškodit nervová vlákna ovládající zrak, sluch, rovnováhu nebo pohyb končetin.
„Masáž by měla trvat aspoň 45 minut.“
Nejen u řidiče je potřeba opěrku vysunout tak, aby podpírala výšku celé hlavy. Ideálně to platí pro všechny pasažéry v autě.
Senzory na chodidlech diagnostického přístroje Tetrax registrují, jak pacient udržuje rovnováhu, a dokážou odhalit i poruchy, které se ještě neprojevily.
„Tohle vyšetření v Německu nabízejí pojišťovny.“
I v elektrických autíčkách na pouťovém autodromu hrozí švihnutí krční páteře. Kromě klasických autonehod pak mají podobné následky také pády při ledním hokeji nebo na kolečkových bruslích.
 
Jak zmírnit švihnutí?
Kromě aktivní hlavové opěrky dokáže závažnost a míru poškození krční páteře při autonehodě zmírnit i správné nastavení běžné opěrky pasivní. Je ale třeba ji vysunout tak, aby podpírala výšku celé hlavy, její horní okraj by měl být v úrovni nebo převyšovat temeno hlavy, což platí pro všechny pasažéry. Opěrka by přitom měla být od hlavy vzdálená nejvýše 5 cm. Fenomén „šlehnutí bičem“ se tak výrazně sníží, neboť se zkrátí rozsah zpětného pohybu.
Obecně platí: Čím větší prostor mezi týlem hlavy a opěradlem, tím větší náraz páteř utrpí.
„Syndrom provází 50 až 60 procent všech autonehod.“
kromě krčního límce jsou po nehodě důležitá rehabilitační cvičení, která zajistí, aby se poúrazové změny v páteři nefixovaly. Jen tak se dá oddálená forma opěrkového syndromu odvrátit, nebo alespoň udržet v přijatelnější formě.
 
Autor: Jan Čáp
Zdroj: týdeník Téma 27. 9. 2018