Piráti silnic čeká povinná terapie

Cílem programů je vzdělávání řidičů, kteří si nedělají příliš těžkou hlavu s dodržováním pravidel silničního provozu, a také těch, kteří se proti těmto pravidlům zvlášť závažně proviní.

Pětkrát čtyři hodiny

„Terapeutické programy jsou rozděleny do pěti částí, z nichž každá trvá čtyři hodiny. Každá z těchto částí je koncipovaná dle psychologických studií,“ sdělil LN mluvčí ministerstva dopravy Filip Medelský s tím, že cena za absolvování takovéhoto programu bude 12 000 Kč.

Nyní musejí šoféři, kteří přijdou o „papíry“, podstoupit po uplynutí určité lhůty dopravněpsychologické vyšetření. To přezkoumá, zda jsou ve stavu, kdy mohou zpátky za volant. Proti tomu terapeutické programy aktivně pracují se šoférovou psychikou. Někteří dopravní psychologové je nabízejí již nyní, nejsou ale povinné. Novinkou tak mimo jiné je, že se jejich absolvování stane pro část řidičů podmínkou pro opětovné nabytí řidičáku. Pokračování na straně 4

Dokončení ze strany 1

Týká se to především řidičů, kterým bylo zakázáno řízení na dobu delší než 18 měsíců nebo kteří se v rámci podmíněného zastavení trestního řízení zavázali, že nejméně rok a půl řídit nebudou. Dále do programu budou muset ti, kteří se odmítnou podrobit testům na alkohol či na jiné návykové látky, a také řidiči, kterým to přikáže státní zástupce nebo soud.

Obsahem terapeutických programů má být mimo jiné rozbor protiprávního jednání spáchaného jednotlivými účastníky, okolností, za jakých se stalo, a jeho dopadů na ostatní.

Účastníci programů se také dozvědí více o nejčastějších důvodech, proč řidiči přicházejí o papíry, jaký dopad na schopnost řídit má alkohol a drogy, jak zvládat emočně vypjaté situace při řízení, a o potřebách a postojích ostatních účastníků silničního provozu.

Důležitou položkou vzdělávání bude také prevence rizikového jednání a možnosti osobních strategií směřujících ke zvýšení bezpečnosti chování za volantem.

„Při vedení terapeutického programu lektor využívá technik skupinové terapie a vzdělávání s využitím diskuse a zpětné vazby,“ stojí dále v návrhu vyhlášky.

Při každém sezení bude také lektor potvrzovat účast nebo neúčast jednotlivých frekventantů s tím, že rozestup mezi jednotlivými částmi programu je nejméně týden a nejdéle tři týdny.

Nejnižší počet účastníků jsou tři, maximálně jich může být dvanáct.

Někdo jezdí na drogách, jiný na vlně agresivity

Podle dopravního experta Romana Budského z platformy Vize 0 je Česko poslední zemí v Evropské unii, která podobné programy zavádí, a možná je už i trochu pozdě.

„Jsou totiž některé delikty, které přímo souvisí se strukturou osobnosti řidiče. Někdo jezdí pod vlivem alkoholu či drog, někdo má v sobě nadprůměrné množství agresivity a není schopen to ukočírovat,“ řekl Budský.

S takovýmito lidmi je prý třeba pracovat a v hlavě jim přerovnat hodnotový systém tak, aby se s tím, že se chovají neakceptovatelně, ztotožnili nejen racionálně, ale také emocionálně. Často totiž prý o nesprávnosti svého jednání vědí.

„Dopravněpsychologický kurz by měl takovému člověku přerovnat jeho vnitřní hodnoty, aby on sám automaticky cítil, že chovat se podobně rizikově je mu vnitřně nepříjemné, že bude mít vnitřní brzdu. To je podstata terapeutických programů,“ upřesnil Budský.

Kvalitní lektoři a různorodí účastníci

Zkušenosti ze zahraničí jsou podle Budského takové, že kontrolní sezení ukazují snížení recidivy u těch, kteří takový program absolvovali. Centrum dopravního výzkumu prý dokonce dělalo i vyšetření magnetickou rezonancí u absolventů programů. Zjistili, že došlo i k přestavbě nervových drah v rámci mozku, tedy k fyziologické změně.

Velmi podstatné ovšem je, aby se takovéto programy dělaly v náležité kvalitě, což mimo jiné vyžaduje důkladný výběr lektorů. „Aby měli přirozenou empatii, schopnost komunikovat a také v očích klientů i adekvátní autoritu, aby jim věřili a respektovali je. Měli by je motivovat, aby na sobě začali pracovat, protože v tom uvidí smysl,“ vysvětlil Budský.

Proto by měli v jednotlivých skupinách sedět spolu lidé, kteří spáchali různé přestupky. Opilci za volantem by se totiž prý třeba mohli například vzájemně litovat, jakou měli smůlu, že je chytili. Správný pohled je naopak takový, že měli štěstí, protože nestihli někoho třeba zabít a skončit ve vězení.

Vzájemná diskuse jednotlivé účastníky přivádí k poznání, že jejich dřívější jednání bylo neakceptovatelné a hloupé.

„Pokud by mělo jít jen o formální záležitost, tak by následné vyhodnocení mohlo ukázat, že to nemá výsledky. Tím by se terapeutické programy dehonestovaly nadlouho dopředu. A to by byla velká škoda, protože jde o kvalitní projekt a ve světě to funguje,“ dodal Budský.

Ve skupinách by měli sedět lidé, kteří spáchali různé přestupky. Opilci by se mohli vzájemně litovat, jakou měli smůlu, že je chytili.

Zdroj: Lidové noviny 19. 4. 2023